kokodatz
1.
kokodats (
S ap. Lrq [oxítona]),
kokoratz (
L, BN, S ap. A
; VocBN
,
Dv,
H),
kokoaza (
G-to ap. A
) .
(Sust.).
Cacareo; sonido producido por distintas aves.
"Cri de la poule annonçant qu'elle a pondu"
VocBN
.
Zoinek goiz guziez, / bere kokodatzez / erakhusten beitzuen / arraultzia zuela errun.
Arch Fab 175.
Nontik entzüten nütian epherren lehen kokodatzak.
Eskual 25-4-1913, 3.
(Fig.).
Bozkariozko irri kokoratzak egin zituzten.
Prop 1897, 253.
2.
(Adv.).
"
Kokoaza (G-to), cacareando"
A.
3.
kokodatx.
(Adj.). (El) que cacarea (tbn. fig.).
Emaztiak, emazte kokodatxak, azkar dira erraiteko gizoner, beren edo bestener: gaizo apostolia!
Eskual 5-12-1913, 3.
KOKODATZ EGIN
(-ratz H). Cacarear.
Kokoratz hik egin eta nik ebats.
Zerb GH
1936, 304.
KOKODATZEZ
(Foix; -datsez S ap. Lrq; -ratzez S ap. A). Cacareando. "Caquet (poule) [...] kokodatzez" Foix (de aquí deduce Lhande un supuesto vb. kokodatu "caqueter (poule)").
Kokodatzez dago eta eztu erruten.
O Pr 568.