golatu
1.
(
G, AN, BN; VocBN
,
Dv,
H (+ -lh-)),
kolatu (
AN-ulz, B; VocB
)
Ref.:
A (golatu, kolatu);
Iz Ulz (kóla);
Izeta BHizt (kolatu)
.
Enfermar de papera (las ovejas).
"Action de la pourriture des moutons, qui s'annonce par le développement d'une tumeur sous la bouche"
VocBN
.
"Ponerse tísicas las ovejas"
Izeta BHizt.
v. kolastu.
Ardien golatzeko lanjerra ere ttipitzen da.
GAlm 1946, 21.
(ap. DRA)
"(G, AN, BN), oveja enferma de papera"
A.
Eta ezta bahi gelditzen / ardi golatu bat baizen.
Gy 269.
2.
"
Golhatü, -tze (S), faire bouffer un lainage en le battant"
Lh.
3.
"(G-to-bet), papera"
A.