goroztu
1.
(AN-larr; Lar, Añ, H),
koroztu (G-nav; Añ)
Ref.:
Iz Als (auts);
Asp Leiz2
.
"Estercolar"
Lar, Añ.
"Estercolado, goroztua
"
Ib.
"1. fumer une terre. 2. salir, se salir d'ordures, d'excréments"
H.
"
Auts au kentzeko koroztuin ber dezubei larrainau
"
Iz Als.
v. goroztatu; cf. bekoroztu.
Ezpadaukazu ispillua [...] sareren batekin ongi estalia, laster goroztuko due euliak.
AA I 602.
Goroztu edo simaurtu.
NecCart 12.
Artoak goroztu ta jorratu.
JAzpiroz 75.
2.
"
Goroztu, emborracharse (AN-larr)"
Asp Leiz2.