I.
(Adj.).
1.
(c. sg. A; Dv),
odolbage (Lar, Añ).
"Exangüe"
Lar, Añ y A.
Su gabeko etxea, gorputz odolgabea.
FLab (
in
Munita 10
).
2.
(H),
odolbage (Lar, Añ, H),
odolge (H).
"Incruento"
Lar, Añ.
3.
(c. sg. A; Dv, Hb, H),
odolbage
(H),
odolge
(H). Insensible, apático. "Irain egiten darotzunari eztiozu deusik ihardesten, odolgabea?" H.
4.
Sin sangre (no humano).
[Liburuaren egileak] ezinbestean dei egin diela dirudi iratxo odolgabe horiei.
MEIG II 100.
II.
(Sust.).
1.
(H),
odolbage (H),
odolge (H).
"État d'un être vivant qui n'a pas de sang"
H.
Ta, leotzean, il-iduri, / gizalaba eder odol-gabez zuri.
"Por la carencia de sangre"
.
Ldi BB 164.
2.
(H),
odolbage (H),
odolge (H).
"Apathie, insensibilité, indolence"
H.
ODOLGABEKO.
(-bako V-gip ap. Elexp Berg).
a)
"Apático, persona sin nervio. Ain zan odolbakua, ze zapatak pe amak garbittu biar izate zotsan" Elexp Berg.
Odol gabeko yende bakharrak badire / mirikuen etsaiak agertzen baitire. Hb Esk 205.
b)
Incruento. "Gudu odolgabea, gabekoa" H.