1.
(S; Dv (S))
Ref.:
A (küto);
Lrq (khüto)
.
(Adj.).
Rápido, ligero, pronto.
"Rapide, prompt"
Lrq.
Laister elhestan, khüto arrapostian.
Egiat 255.
2.
(Adj.).
"Anudado, corto de talla. Mutiko hori küto izanen duk, eztuk haziko (Sc)"
A.
Cf. Margaita Khüto (Egiat in MEIG I 233).
Ogi lastoa abantzü zehe batez beste urthez beno khütoago zen.
ArmUs 1893, 22.
3.
(kü- S ap. A; Dv (S)). (Adv.). "Promptement" Dv.
Pronto.
"
Ogiak khuto tuzu burutzen phuntian
"
H.